Category Archives: Inspirace

Mami, až s tátou umřete …

Mami, až s tátou umřete …

Vracíme se autem z města domů, Modřínek se veze na střeše, Jasmínka mi sedí na klíně a řídí. Při nadskakování, neb jedeme už po polňačce – hrncavce, se mě ptá: „Mami, až s tátou umřete, můžu zdědit náš dům?“ Mám potřebu společně s odpovědí vyjádřit i své přání, dlouho si ještě na světě užít, a tak se opatrně ptám: „A když budete s Modřínkem velcí a my s tátou ještě pořád velcí a živí, můžem tu bydlet společně? „No jasně, tak jsem to vlastně myslela“, vyhrkla na mě při divokém stržení volantu a proskočení poslední zatáčky. Modřínek na nás ze střechy volá „Podívejte, nad námi jsou káňata!“ a mává jim. Rozlévá se mi klid na duši. To Vesmír mě přišel pohladit a trochu i ujistit, že v tomto koutu přírody se naší rodince náramně dobře žije.

Ty hrabeš asi jako když já vytírám

Ty hrabeš asi jako když já vytírám

Důvěrná zpověď doléčující se perfekcionalistky

Je úlevné vypnout neustálý kolotoč s dětmi, zahrádkou, prací. Vypnout nastavení na max a v letním parnu jen tak polehounku podrbat zahrádku hráběmi. Sem tam vyčesat kupičku, sem tam se opřít o strom a koukat do Blba – Džungloidního. To je takový specifický druh blba, který se vyskytuje jen u nás na zahradě. Jenže mnou nahrabané kupičky se bleskurychle ztrácí v náručí Petra a následně v útrobách kompostu. Petr se, v plné zahradnické formě, přidává k hrabání. Hráb, hráb přede mnou hráb, hráb za mnou, hráb i tam, kde jsem už přece hrabky, hrabky, hrabala. Můj milý zvesela povídá „Zdeňulko, ty to hrabeš asi jako já vytírám!“ Ano, vytírat umím perfektně (ostatně, vše jsem donedávna dělala rychle a perfektně). Posílá mi úsměv, opírám se o strom. Myslím, že se mu dnes v žlutých šatičkách moc líbím :-)

Modřínek ví přesně, jak to chce

Modřínek ví přesně, jak to chce

„Mami, mně to tady nějak padá do čela.“ Sedím u rozehřátých kamen, louskám ořechy a vidím, jak si Modřínek horlivě odhrnuje vlnité vlásky z čela. Jde si pro nůžky, po stoličce se vyškrábe pro zrcadlo, připraví si mističku. Ví přesně, jak to chce. Ustřihlé pramínky dává do mističky. Střádá si je na peřinku, kterou z nich chce jednou ušít. Poslední šmik šmik za uchem a na šošolce, obhlídka v zrcadle. Je spokojen. Sedím u rozehřátých kamen, louskám ořechy a … a usmívám se s ním.

Kde se vzala MELASA?       Z CUKRU!

Čerstvý příspěvek najdeš v Inspiraci, odkaz Zdraví, článek Zdravá sladká inspirace. ÁÁÁžžžž na konci textu :-)

Jsem s dětmi – ŽIJEM NAPLNO

Jsem s dětmi – ŽIJEM NAPLNO

Rozhodla jsem se zůstat s dětmi doma. Jak se nám žije?

Naše dny jsou protkaný spontánní hrou, tvořením, výlety, kroužky, řáděním s kamarády i mytím nádobí.

Modřínkovi jsou 4 roky, Jasmínce 7 let.

 

VOLNOST

Ráno se budíme do chundelatého sněžení, děti vybíhají k oknu. „Mami, mami pojeďme lyžovat!“ „Tak jo.“ Děti se letos naučily lyžovat, už mě tolik nepotřebují a já si lyžovačku taky užívám. Brávám si běžky a běhám kolem, když se ti dva řítí sjezdovkou.

Je pondělí dopoledne. Na sjezdovce jen pár lyžařů, děti žádné. Jsou ve školce, ve škole. Naše děti nezažily víkendové fronty na vleku, nezažily nutnost být ve škole, když zrovna nádherně chumelí anebo je venku létem vymalováno a ony si chtějí hrát s koťaty a zkoumat žáby v jezírku.

Příjdou i deštivé časy, mráz i tropické vedra a venku je nevlídno. To se rádi stulíme do náruče domečku a čteme a povídáme, tvoříme a když je chuť, tak si zahrajem i na školu. U nás se neznámkuje, nesrovnává, nenutí, takže veselá to zábava.

a 132

DĚTI TI SKÁČOU PO HLAVĚ? DEJ JIM PRÁCI!

 Při rozhodování, kde budeme žít, jsme prioritně vyhledávali místo, kde můžeme být co nejvíce v přírodě, a kde je stále co zajímavého dělat a poznávat. Našli jsme údolíčko pod lesem a přání se nám splnilo. Děti nepotřebují hračky s kterými zatloukají špalíčky tam a zase zpátky, plastové kostičky, které skládají do hranatých věží, mini nádobíčko ve kterém vaří imaginární polívku.

Jasmínka s Modřínkem se nadšeně přidávají ke skutečné práci. S Petrem řežou a zatloukají hřebíky, když třeba staví kurník. (Jasmínku při tom napadlo vyrobit si na odřezku kulatiny souhvězdí ze zatlučených hřebíků.) Mají k dispozici kameny, cihly, písek, hlínu, dřevo, bahno. Sami si udělaly ohniště, naučili se rozdělávat a udržovat oheň. Z klacků, převrácených koleček, kýblů, žebříku stavíme překážkové dráhy. Z bylinek, hub a květin vyrábíme různé léčivé i jedovaté lektvary, dokonce i jedlé směsice, které pak statečně všichni ochutnáváme. V článku Recepty od dětí jich pár na ukázku najdete.

Tvořivé krabice místo hraček

V dětských poličkách najdete krabice s nápisy Malování, Vosky, svíčky, sirky na hraní, Vlna, Keramická hlína, Provázky a šití, Dřevo na vyřezávání, Korálky. Vytáhneme na co máme tvůrčí slinu a noříme se do světa bez hranic. Někdy jsou děti rády za inspiraci, často však rozjedou svou fantazii naplno a tak vznikají roztodivné kreatůry, veselé dárky, nerozpoznatelné smysly i nesmysly.  A představ si, že je občas hned vyhodí. Teď už vím, že to vůbec nevadí. Podstatný byl ten zápal, matlání, vymýšlení, rozbouchání hlíny do extra tenké placičky, úžasná proměna cáru vlny ve vílu.

Vytáhnu, uklidím

S Petrem jsme se rozhodli nechat dětem volbu, jestli nám budou pomáhat nebo ne. Úklid je trochu vyjímkou, chceme – vyžadujeme, aby všichni v rodině vraceli věci na své místo, když je nepotřebují, nehrají si s nimi. Ať to není pak na jednoho člověka, tedy mě. Uklízela jsem za miminkovských let dost a dost, a taky až až :-)

Mami, tati, my chcem brigádičku!

 V případě práce doma i na zahradě děti ví, že se kdykoliv můžou přidat. A přidávají se. Baví je zalévat, vyvracet uschlé stromy lanem, sázet na svých zahrádkách, sekat dřevo (mají svou sekyrku). A také dávat kočkám jídlo a pečovat o ně, obzvlášť když rodí a mají koťata. Náš domek je z venku krytý modřínovými prkny, děti jej zkrášlují všemi možnými barvami, obrázky i matlanicemi. Dělají se mnou kváskový chlebík, umývají nádobí, pomáhají připravovat jídlo, věšet prádlo. Někdy z čistého motivu pomoci nám, někdy z motivu, že když bude rychleji hotovo, budemem mít více času si společně hrát. V poslední době prožívají možnost mít peníze, a tak jsme jim navrhli některé činnosti jako brigádičku. Hrají si, baví je to a při tom si vydělávají na své oblíbené sladkůstky. Teď frčí datlo-oříškovo-kakaové tyčinky z Life food.

„Mňam, ta práce je teda dobroučká“ 

 

095

 

 

 

 

PŘÍMLUVA ZA ŠŤASTNĚ ŠPINAVÉ DĚTI

PŘÍMLUVA ZA ŠŤASTNĚ ŠPINAVÉ DĚTI

DĚTI PŘIŠLY Z VENKU ŠPINAVÉ. JAK JINAK?

Moc, moc se přimlouvám za to, aby děti mohly být špinavé. Hlavně tedy, když si hrají venku nebo i  v neočekávaných situacích, kdy v kalhotech ze školy kleknou k úžasně zbarvenému brouku nebo lezou na strom zachraňovat zapleteného draka. Jejich zaujetí, nadšení ze hry vnímám jako mnohem důležitější, než trocha bláta na kalhotech. I já jsem měla období, kdy jsem podléhala generacemi předávanému vzorci, „to nedělej, tam nechoď, to nechytej, umažeš se!“ Pomohlo mi rozdělit oblečení na venkovní (darované, bazarové, za pár kaček). V něm můžou děti opravdu všechno. Kromě zašpinění si ho můžou pokreslovat, zastřihávat, zkrátka dotvářet a upravovat podle sebe. Oblečení do města má své lehké omezení, ale převládají praktické barvy i materiál, protože nikdy nevíte, kdy se ozve z pískoviště volání kamarádů, ať jim běží pomoct vyhrabat poklad nebo se cestou ze školy pustí do hry na schovku. 

Lehce zašpiněné oblečení na ven nosí děti až do stádia těžce zašpiněného.Pak z něj vytřepu bláto,  písek, z kapes kamínky, pírka a suché kytičky, které už nedočkaly předání tomu, pro koho byly s láskou trhány. A šup s prádlem do pračky.

U mě doma však žádnou pračku nenajdete. Jak to???

 

NEMÁM PRAČKU, NEMÁM VALCHU A PŘECE MÁM VYPRÁNO!

Líbí se mi myšlenka veřejného sdílení MHD, koupališť, divadelních sálů, i praček. Žiji na samotě u   lesa, kde máme elektřinu z fotovoltaických panelů. Na pračku to nestačí. Já zase fyzicky nestačím obsluhovat valchu, a tak jsme poznali možnost prát ve veřejné prádelně. Je to jednoduché. Když jedeme s dětmi do kroužků, na nákupy, do knihovny, přibereme pytel s prádlem na vyprání. Vyzvedneme si ho ještě mokré, protože kdo poznal romantiku věšení prádla v zahradě mezi stromy a sbíral větrem provoněné blůzičky, nerad mění tento prožitek za sušičkovou náhražku.

A příjemný bonus! Do prádelny si můžete vzít vlastní eko prací prostředek :-)

 

 

DÁRKY PRO ZEMI

DÁRKY PRO ZEMI

 

„Umyla jsem si venku vlasy,

 pěna sluncem zářila,

tou pěnou ještě podlahu vydrhla jsem do krásy,

pak vodu půdě vrátila a

                                                … ze studny se napila.“

 

Bereme si ze Země plné náruče. Jen co ráno vstaneme, záchod vydatně spláchneme, po jogurtu kelímek na skládku letí. Auta, busy, vlaky pšouknou kouřový signál, že vezou nás do práce, školy, na nákup, nebo někam daleko do přírody. Daleko, až za další nová satelitní městečka, průmyslové zóny a golfová hřiště. Jsme vmotáni do této doby, technické společnosti, konzumu.

Učím se to příjmout, pochopit, že jsou okolnosti, systémy, které nezměním. Příjmout a zároveň sebe sama se ptám:

CO MOHU OVLIVNIT JÁ?

Kde pomoci?

Co můžu smysluplného vykonat?

Koho potěšit?

JÁ, TADY A TEĎ?

 

„Staňme se tou změnou, kterou hledáme ve světě.“     

Mahatma Gándí

 

 

Mé dárky pro Zemi

KOUPEL NA ZAHRADĚ

V létě se myju venku na zahradě. Mám skvěle vymyšlené i mytí vlasů v lavóru. Skloním se, ponořím dlouhou hřívu do vody, při tom si slastně protáhnu záda, šampónuji (v přírodě lehce rozložitelným šampónem), vlasy vymáchám a nad trávou vyždímu. Slunce a vítr fénují. Bublinkovou vodou ještě ledacos v domku vydrhnu a nakonec zalévám. Očistný rituál přijímání a  návratu vody zpět do přírody.

PYTLÍKOVÉ ZÁSOBY

Nesu pytel mouky. Tedy hlavně jáhel, žita, pohanky, rýže, těstovin, ořechů, rozinek a dalších darů Země. Nakupuji od kamarádky opravdu v pytlech. Ona nakupuje ve velkém od Pro-Bia, Bio nebio a Country life a v principech potravinové Biobanky tyto zásoby nabízí několika dalším rodinám, které si u ní nakupují.  Sami si vypočítáváme nákup a peníze jí posíláme na účet.

Mám tak zásoby na měsíce a kromě toho, že máme vše doma stále po ruce a do obchodu jezdíme jen občas (hlavně pro ovoce a zeleninu), tak nám netřeba malých plastových obalů, ve kterých jsou dary Země lidem běžně dávkovány

I TITĚRNÉ DOBRO SE POČÍTÁ

Také si někdykoupím jogurt v kelímku, i mrkvovou šťávu v tetrapacku. Pak ale s úctou ke stromům, zásobám ropy z pradávných časů, a také s vědomím, že někde skrytě rostou hory odpadků, zkrátka  recykluji. A to i titěrný lístek z tramvaje. Proč? Protože CHCI. Protože zrovna tuhle titěrnost pro Zemi MOHU udělat.

MÁME A DÁVÁME

Rozdáváme oblečení, rozdáváme hračky. Vyhovuje nám mít doma jen to, co nosíme, s čím si hrajeme, co je pro nás důležité nebo duši milé. Oblečení, které jen nabobtnává komínky ve skříni zavčasu vyhmátnu a basketbalovým nadhozem střílím do pytle s věcmi, které nabízíme kamarádům, do Charity nebo Azylového domu. I děti chápou princip: „Já nepotřebuji, může se hodit druhému.“ A rády se mnou hrají hru na čistku ve skříních. Překvapivě si nechají jen pár triček, kalhoty ven, do města, oblíbenou sukýnku, vílí šatky. Zbytek nabalí holkám a klukům, kteří to ještě určitě vynosí.

 DĚTI PŘIŠLY Z VENKU ŠPINAVÉ. JAK JINAK?

Moc, moc se přimlouvám za to, aby děti mohly být špinavé. Hlavně tedy, když si hrají venku nebo i  v neočekávaných situacích, kdy v kalhotech ze školy kleknou k úžasně zbarvenému brouku nebo lezou na strom zachraňovat zapleteného draka. Jejich zaujetí, nadšení ze hry vnímám jako mnohem důležitější, než trocha bláta na kalhotech.

I já jsem měla období, kdy jsem podléhala generacemi předávanému vzorci, „to nedělej, tam nechoď, to nechytej, umažeš se!“ Pomohlo mi rozdělit oblečení na venkovní (darované, bazarové, za pár kaček). V něm můžou děti opravdu všechno. Kromě zašpinění si ho můžou pokreslovat, zastřihávat, zkrátka dotvářet a upravovat podle sebe. A oblečení do města, které má své lehké omezení. Převládají však praktické barvy i materiál, protože nikdy nevíte, kdy se ozve z pískoviště volání kamarádů, ať jim děti běží pomoci vyhrabat poklad, nebo se cestou ze školy pustí do hry na schovku. 

Lehce zašpiněné oblečení na ven nosí děti až do stádia těžce zašpiněného. Pak z něj vytřepu bláto, písek, z kapes kamínky, pírka a suché kytičky, které už nedočkaly předání tomu, pro koho byly s láskou trhány. A šup s prádlem do pračky.

U mě doma však žádnou pračku nenajdete. Jak to???

 NEMÁM PRAČKU, NEMÁM VALCHU A PŘECE MÁM VYPRÁNO!

Líbí se mi myšlenka veřejného sdílení MHD, koupališť, divadelních sálů, i praček. Žiji na samotě u  lesa, kde máme elektřinu z fotovoltaických panelů. Na pračku to nestačí. Já zase fyzicky nestačím obsluhovat valchu, a tak jsme poznali možnost prát ve veřejné prádelně. Je to jednoduché. Když jedeme s dětmi do kroužků, na nákupy, do knihovny, přibereme pytel s prádlem na vyprání. Vyzvedneme si ho ještě mokré, protože kdo poznal romantiku věšení prádla v zahradě mezi stromy a sbíral větrem provoněné blůzičky, nerad mění tento prožitek za sušičkovou náhražku.

A příjemný bonus! Do prádelny si můžete vzít vlastní eko prací prostředek :-)

UŠMUDLANÉ UMYVADLO

UŠMUDLANÉ UMYVADLO

Nedávno jsem přijala ušmudlané umyvadlo do mého života. S vděkem, že mi dává  příležitost učit se přijímat koloběh zašmudlání a  čištění. Neviditelná práce, která během vteřinky přichází vniveč, když děti dorazí domů a splachují nánosy ze hry na divočáky. Ušmudlané umyvadlo je jev zcela normální. Zvláště když máme děti milující hry s barvami, blátem a jídlem, které dokáží labužnicky vychutnávat celým tělem. A k tomu máme muže holící se, živelně drhnoucí své pracovní nánosy a nevidoucí špínu, kterou po sobě zanechávají.

Podařilo se mi na ušmudlanost vyzrát. Prvně jsem přijala, že vycídění umyvadla zůstává krátce a tak jako zuby se drhnou denně, tak i umyvadlo si to žádá. Druhák jsem přišla na skvělý způsob, jak se obejít bez zbytečných cídidel a chemických čistidel a dezinfikátorů. Jednoduše a šetrně. Nechávám si zbytky mýdla v kelímku. Používám ekologická mýdla, která se biologicky rozkládají. Na drsnější stranu houbičku si kousek tohoto zbytku připlácnu, navlhčím a pak už jen rejdím po umyvadle. Nakonec opláchnu vodou. A je to. Usmívám se při tom, když si představuji, že právě natáčím reklamu: Revoluční technologie, jak dosáhnout lesku ve všech koupelnách. Lehce a zcela zdarma!“

JEŠTĚ ŽEHLÍŠ?

JEŠTĚ ŽEHLÍŠ?

Milá ženo, dívko, kamarádko, jen ti chci říct, že nás žen, které nežehlíme, je hodně. Pro naše babičky i maminky je to zřejmě nepředstavitelné, zbavit se vizitky vzorné hospodyně. Tu představu ale nechme jim, svůj život a to, co děláme, si zvolme samy.

Žehlení látky, podle mě, skrytě souvisí s představou, že správné je být uhlazená a srovnaná. Komu žehlení dělá radost, nechť je touto činností dále obšťastňován. Která z vás to má ale jako mus v seznamu denních povinností, nastal možná čas přidat se k nám :-).

Pokud vyprané prádlo před pověšením protřepneš, srovnáš a šikovně připneš kolíčky, uschne pěkně vyrovnané. Při skládání ho rukama vyhladíš a máš zaručeno, že bude příjemně hladké a málokdo pozná, že není vyžehleno.

Halenky, šaty, pánské košile a kalhoty, které chceš mít opravdu jak lístek, lehce vyžehlíš s pocitem, že je to JEN pár kousků.

Znám i ženy, které žehlení tak nebaví nebo to neumí, že si jejich manželé své pracovní a sváteční oblečení žehlí sami. I to je, podle mě, v pořádku. Není důvod, proč by se muži nemohli zapojit do péče o své „kožešiny“. A když to nebaví ani je, v prádelnách vám za pár kaček potřebné kousky vyžehlí. Možná máš i ochotnou babičku nebo kamarádku, která ráda přežehlí tvých pár kousků se svými. Ty jí za to třeba pohlídáš dítka nebo uděláš masáž.

Máme volbu jak naložíme s našim časem, jaký prostor pro radostné a smysluplné tvoření si dáme.

ZDRAVÁ SLADKÁ INSPIRACE

ZDRAVÁ SLADKÁ INSPIRACE

Která z nás měla v mládí volbu, jestli si dát cukrové buchty nebo banánovo – jablíčkové pyré s rozinkami? Maminky a babičky, které nám sladkosti s štědrostí a láskou dopřávaly, to dělaly s dobrým úmyslem. Tehdy nevěděly, neuměly jinak. Dnes už můžeme vědět všichni a máme volbu a s tím i zodpovědnost za zdraví naše a našich dítek.

Já jsem před chvílí posnídala zimní ovocné pyré. Rozmixované datle s Goji (obojí přes noc namočené) s jablíčkem pokrájeným, skořicí oháknutým. Lehce ohřáté, ať vše živé zachováno jest a teplo povzbudí můj vnitřní oheň. Sama jsem si to vymyslela a vytvořila, tak jak si už roky sama tvořím svůj život.

Zpět ke sladkostem. Návyk přijímat bílý cukr a to klidně denně v tyčinkách, oplatkách, v rohlících, pomazánkách, kečupech, limonádách, i v dochucených minerálkách je v nás. Bohužel. Ale také bohudík, můžeme s tím ze dne na den skoncovat.

 

Náš jazýček je potěšen sladkou chutí. Jenže původně byl spokojen s mnohem jemnější sladkostí. Sladké kořeny, dnes mrkev, petržel i řepa, slaďoučké ovoce, čerstvé všemožné, sušené rozinky, meruňky, datle, fíky, …  tato sladkost má zlákat jazýček a on zláká naše ruce, aby mu takové jídlo obstaraly. Aby to prsty ze stromů trhaly, loupaly, ze země vyhrabaly a očistily. To umíme. Zuby si s takovou nakládkou lehce poradí a trávení je miliony let takovému dlabanci uzpůsobeno.

To, co jíme dnes, je podle mě vyvrcholením omylu, sejití z cesty člověka přirozeně se vyživujícího a zdravého.

Jednoduše řečeno, bílý cukr nás vyčerpává. Vyčerpává naše trávící enzymy, zásoby minerálů, oslabuje tím naši energii žít, obranyschopnost, tedy schopnost zůstat zdravý. A představ si, že s programem být zdravá se většina z nás narodila!!! To naše tělo umí a chce. My ho této schopnosti ale zbavujeme. A větou provázející cukrové mlsání: „Ale ono jim to chutná“ (rodiče, prarodič k dětem), nebo: „Však z toho se neumírá“ se vzdáváme volby být a zůstat zdraví. Jednou sice zestárneme, tělo však může zůstat fit klidně do 100 let!!! Samozřejmě + pohyb, radostně prožívaný život a další dílky ze skládačky zdraví. My vědomě zdraví podkopáváme. Dnes je tolikých informací medicínských i zdravo-výživných, jak bílý cukr tělu neprospívá, že kdo chce, najde. Kdo z vás tedy chce a hledá informace o zdravějším mlsání, může dále číst:

Obilné slady a sirupy

V obchodech se zdravou výživou lehce dostupné. Stojí více než cukr, ale stojí to za to. Kdo začíná s náhradou cukru, doporučuji používat obilné SIRUPY. Jsou sladší, mají více jednoduchých cukrů. Kdo nemá takovou potřebu nápodoby cukrové chuti a sladké sytosti, nechť zkusí obilné SLADY. Je více druhů, vyzkoušejte. Z počátku je důležitější vybrat to, co tě uspokojí, než si nepochutnat na něčem, co je mnohem zdravější!

 

Ovoce

Dopřejte si hojně. Nejlépe domácí, v dané sezóně zrající, či ve sklípku uskladněné. Vhodný čas na ovoce je dopoledne, klidně několik porciček. Po hodince je žaludkem jedno ovocné jídlo zpracováno a odesláno. Máte-li rády banány, pomeranče, melouny, dopřejte si je také. Lze je dnes sehnat i v bio kvalitě. Pro vás, kdo si rády dopřejete opravdu slaďoučké jídlo, obklopte se v zimě sušeným ovocem. Mějte vždy po ruce sušené nesířené rozinky, datle, fíky, meruňky, pytlík goji, sušený banán (jen se mrkněte, jestli není doslazován cukrem). Čerstvé ovocné šťávy jsou božským nektarem. Jsou koncentrované, tolik ovoce byste ani nesnědly, takže doporučuji naředit voděnkou.

Mně velice chutnají ovocné pyré. Namočím si přes noc sušené ovoce v misce (druhy, na které mám zrovna chuť, obzvlášť sladké jsou datle), zaliju vodou jen tolik, ať je ovoce ponořené. Ráno rozmixuji a přidám nakrájená jablíčka nebo banán. Někdy to rozmixuju všechno, pak je to husté jemné, slaďoučké. Jó, a to vše čerstvé, nevařené, přírodou přímo darované.

Zajímá-li tě má cesta k syrové, nevařené stravě a návratu k životu v plném rozpuku, ráda se podělím.

 

Stévie

Dříve pro mě pochybná frajeřinka z nějaké cizokrajné rostliny. Dnes mi roste na zahradě a děti připravující se na lyžovačku předem hlásí, ať uvařím čaj se Stévií. Letos jsem naložila zelí, povedlo se, jen kyselost byla výraznější. Udělala jsem lák s trochou mořské soli a rozdrolených lístků stévie, promíchala do již zkysaného zelí a zelí? Kde je mu dnes konec? To ví jen kusadla a spokojené jazýčky naší rodinky. Se Stévií lze vařit (kaše, nákypy), péct, dochucovat omáčky, polévky. Obzvláště rajská, fazolková, ty, které mají sladko kyselou chuť.

Stévii koupíte v prodejně zdravé výživy, i v některých bylinkových obchodech a lékárnách. Jako sušené listy nebo v podobě bílého prášku. Sušenou bylinku dávám ve větším množství, rozmělním před nasypáním v dlaních. Prášek dávkuji miniaturní lžičenkou, sladivost je opravdu extrémní. Sama vyzkoušej, EXPERIMENTUJ, v radosti z tvoření. Když se jídlo napoprvé nepodaří, příště budeš vědět lépe, jak na to. Maminky ani babičky nás to nenaučily. Tak, jako děťátko učí se čůrat do nočníku, my učíme se od píky připravovat mu zdravé pochoutky. Aby mohlo radostně čůrat třeba až do 130ti. I to naše těla umí!!!

 

Agávový, Javorový sirup.

Jsou to nektary převzácné, myslím, že docela pracně v cizích zemích ze stromů a kaktusů získávané. Když je dostanu, s vděčností osladím si život. Sama dám však přednost předchozím sladidlům.

Med

Mnoho, mnoho názorů. Já podporuji včelaře, kteří nedokrmují včely cukrem, nechávají jim část jejich zásob, nerabují veškerou jejich přirozenou potravu. Med je pro mě vzácnost. Kus práce včeliček. Tudíž jí nechci rozšafně plýtvat. Petr včelaří, máme doma sklenice medu, ale ke slazení jej používáme občas. Obdarováváme přátele a můžete si ho i u nás koupit. Med je převážně jednoduchý cukr (tedy podobný bílému cukru), samozřejmě s úžasnou chutí, minerálním a enzymovým bonusem. Zvaž si sama, jaké místo mu v kuchyni dáš.

Melasa

Kde se vzala? Z CUKRU!

Tady je příběh vzniku cukru a melasy:

Sklizená řepa se nejprve pere, pak se nařeže na tenké proužky, dá do difůzéru, kde se z ní cukr vyluhuje vodou za použití různých teplot. Získaná cukrová šťáva se čistí, filtruje a čeří přidáváním vápna a působením oxidu uhličitého. Nakonec se přecedí v kálolisu a celý postup se nejméně dvakrát zopakuje. Pak se šťáva vaří a odpařuje a znovu filtruje. Následuje krystalizace ve vakuovém stroji, ze kterého vyleze vlhká cukrovina. Teprve ta se dosouší na surový cukr, který známe pod názvem hnědý cukr. Ten se v rafinérii znovu rozpouští a bělením, nejčastěji za použití kyseliny sírové, se zbavuje přísad a nečistot. Odpad z tohoto procesu je MELASA. Obsahuje stále kolem 40% cukru, který se většinou používá k výrobě lihu.

UF, a na počátku to byla kulaťoučká řepa.

Melasa, přestože prošla značnou chemickou úpravou a obsahuje skoro polovinu cukru, udržela si i velké množství minerálů, především měď, hořčík, fosfor, zinek, chrom, železo, draslík. Z vitamínů: A, D a řadu B.

Osobně si myslím, že tyto prospěšné látky lehce získáme ze zdravějších jídel a sladkých dochucovadel.

Více o melase, cukru a dalších sladidel se dozvíte v knize od Josfa Jonáše a Jiřího Kuchaře: ZDRAVÍ V OHROŽENÍ, hořká pravda o sladkém cukru. Autoři píší o příčinách závislosti, faktech škodlivosti cukru, možnostech řešení a léčbě. Podle mě, skvěle zpracované informace a srozumitelné vysvětlení.