Category Archives: Děti

Mami, až s tátou umřete …

Mami, až s tátou umřete …

Vracíme se autem z města domů, Modřínek se veze na střeše, Jasmínka mi sedí na klíně a řídí. Při nadskakování, neb jedeme už po polňačce – hrncavce, se mě ptá: „Mami, až s tátou umřete, můžu zdědit náš dům?“ Mám potřebu společně s odpovědí vyjádřit i své přání, dlouho si ještě na světě užít, a tak se opatrně ptám: „A když budete s Modřínkem velcí a my s tátou ještě pořád velcí a živí, můžem tu bydlet společně? „No jasně, tak jsem to vlastně myslela“, vyhrkla na mě při divokém stržení volantu a proskočení poslední zatáčky. Modřínek na nás ze střechy volá „Podívejte, nad námi jsou káňata!“ a mává jim. Rozlévá se mi klid na duši. To Vesmír mě přišel pohladit a trochu i ujistit, že v tomto koutu přírody se naší rodince náramně dobře žije.

Modřínek ví přesně, jak to chce

Modřínek ví přesně, jak to chce

„Mami, mně to tady nějak padá do čela.“ Sedím u rozehřátých kamen, louskám ořechy a vidím, jak si Modřínek horlivě odhrnuje vlnité vlásky z čela. Jde si pro nůžky, po stoličce se vyškrábe pro zrcadlo, připraví si mističku. Ví přesně, jak to chce. Ustřihlé pramínky dává do mističky. Střádá si je na peřinku, kterou z nich chce jednou ušít. Poslední šmik šmik za uchem a na šošolce, obhlídka v zrcadle. Je spokojen. Sedím u rozehřátých kamen, louskám ořechy a … a usmívám se s ním.

Jsem s dětmi – ŽIJEM NAPLNO

Jsem s dětmi – ŽIJEM NAPLNO

Rozhodla jsem se zůstat s dětmi doma. Jak se nám žije?

Naše dny jsou protkaný spontánní hrou, tvořením, výlety, kroužky, řáděním s kamarády i mytím nádobí.

Modřínkovi jsou 4 roky, Jasmínce 7 let.

 

VOLNOST

Ráno se budíme do chundelatého sněžení, děti vybíhají k oknu. „Mami, mami pojeďme lyžovat!“ „Tak jo.“ Děti se letos naučily lyžovat, už mě tolik nepotřebují a já si lyžovačku taky užívám. Brávám si běžky a běhám kolem, když se ti dva řítí sjezdovkou.

Je pondělí dopoledne. Na sjezdovce jen pár lyžařů, děti žádné. Jsou ve školce, ve škole. Naše děti nezažily víkendové fronty na vleku, nezažily nutnost být ve škole, když zrovna nádherně chumelí anebo je venku létem vymalováno a ony si chtějí hrát s koťaty a zkoumat žáby v jezírku.

Příjdou i deštivé časy, mráz i tropické vedra a venku je nevlídno. To se rádi stulíme do náruče domečku a čteme a povídáme, tvoříme a když je chuť, tak si zahrajem i na školu. U nás se neznámkuje, nesrovnává, nenutí, takže veselá to zábava.

a 132

DĚTI TI SKÁČOU PO HLAVĚ? DEJ JIM PRÁCI!

 Při rozhodování, kde budeme žít, jsme prioritně vyhledávali místo, kde můžeme být co nejvíce v přírodě, a kde je stále co zajímavého dělat a poznávat. Našli jsme údolíčko pod lesem a přání se nám splnilo. Děti nepotřebují hračky s kterými zatloukají špalíčky tam a zase zpátky, plastové kostičky, které skládají do hranatých věží, mini nádobíčko ve kterém vaří imaginární polívku.

Jasmínka s Modřínkem se nadšeně přidávají ke skutečné práci. S Petrem řežou a zatloukají hřebíky, když třeba staví kurník. (Jasmínku při tom napadlo vyrobit si na odřezku kulatiny souhvězdí ze zatlučených hřebíků.) Mají k dispozici kameny, cihly, písek, hlínu, dřevo, bahno. Sami si udělaly ohniště, naučili se rozdělávat a udržovat oheň. Z klacků, převrácených koleček, kýblů, žebříku stavíme překážkové dráhy. Z bylinek, hub a květin vyrábíme různé léčivé i jedovaté lektvary, dokonce i jedlé směsice, které pak statečně všichni ochutnáváme. V článku Recepty od dětí jich pár na ukázku najdete.

Tvořivé krabice místo hraček

V dětských poličkách najdete krabice s nápisy Malování, Vosky, svíčky, sirky na hraní, Vlna, Keramická hlína, Provázky a šití, Dřevo na vyřezávání, Korálky. Vytáhneme na co máme tvůrčí slinu a noříme se do světa bez hranic. Někdy jsou děti rády za inspiraci, často však rozjedou svou fantazii naplno a tak vznikají roztodivné kreatůry, veselé dárky, nerozpoznatelné smysly i nesmysly.  A představ si, že je občas hned vyhodí. Teď už vím, že to vůbec nevadí. Podstatný byl ten zápal, matlání, vymýšlení, rozbouchání hlíny do extra tenké placičky, úžasná proměna cáru vlny ve vílu.

Vytáhnu, uklidím

S Petrem jsme se rozhodli nechat dětem volbu, jestli nám budou pomáhat nebo ne. Úklid je trochu vyjímkou, chceme – vyžadujeme, aby všichni v rodině vraceli věci na své místo, když je nepotřebují, nehrají si s nimi. Ať to není pak na jednoho člověka, tedy mě. Uklízela jsem za miminkovských let dost a dost, a taky až až :-)

Mami, tati, my chcem brigádičku!

 V případě práce doma i na zahradě děti ví, že se kdykoliv můžou přidat. A přidávají se. Baví je zalévat, vyvracet uschlé stromy lanem, sázet na svých zahrádkách, sekat dřevo (mají svou sekyrku). A také dávat kočkám jídlo a pečovat o ně, obzvlášť když rodí a mají koťata. Náš domek je z venku krytý modřínovými prkny, děti jej zkrášlují všemi možnými barvami, obrázky i matlanicemi. Dělají se mnou kváskový chlebík, umývají nádobí, pomáhají připravovat jídlo, věšet prádlo. Někdy z čistého motivu pomoci nám, někdy z motivu, že když bude rychleji hotovo, budemem mít více času si společně hrát. V poslední době prožívají možnost mít peníze, a tak jsme jim navrhli některé činnosti jako brigádičku. Hrají si, baví je to a při tom si vydělávají na své oblíbené sladkůstky. Teď frčí datlo-oříškovo-kakaové tyčinky z Life food.

„Mňam, ta práce je teda dobroučká“ 

 

095

 

 

 

 

PŘÍMLUVA ZA ŠŤASTNĚ ŠPINAVÉ DĚTI

PŘÍMLUVA ZA ŠŤASTNĚ ŠPINAVÉ DĚTI

DĚTI PŘIŠLY Z VENKU ŠPINAVÉ. JAK JINAK?

Moc, moc se přimlouvám za to, aby děti mohly být špinavé. Hlavně tedy, když si hrají venku nebo i  v neočekávaných situacích, kdy v kalhotech ze školy kleknou k úžasně zbarvenému brouku nebo lezou na strom zachraňovat zapleteného draka. Jejich zaujetí, nadšení ze hry vnímám jako mnohem důležitější, než trocha bláta na kalhotech. I já jsem měla období, kdy jsem podléhala generacemi předávanému vzorci, „to nedělej, tam nechoď, to nechytej, umažeš se!“ Pomohlo mi rozdělit oblečení na venkovní (darované, bazarové, za pár kaček). V něm můžou děti opravdu všechno. Kromě zašpinění si ho můžou pokreslovat, zastřihávat, zkrátka dotvářet a upravovat podle sebe. Oblečení do města má své lehké omezení, ale převládají praktické barvy i materiál, protože nikdy nevíte, kdy se ozve z pískoviště volání kamarádů, ať jim běží pomoct vyhrabat poklad nebo se cestou ze školy pustí do hry na schovku. 003h

Lehce zašpiněné oblečení na ven nosí děti až do stádia těžce zašpiněného.Pak z něj vytřepu bláto,  písek, z kapes kamínky, pírka a suché kytičky, které už nedočkaly předání tomu, pro koho byly s láskou trhány. A šup s prádlem do pračky.

U mě doma však žádnou pračku nenajdete. Jak to???

 

NEMÁM PRAČKU, NEMÁM VALCHU A PŘECE MÁM VYPRÁNO!

Líbí se mi myšlenka veřejného sdílení MHD, koupališť, divadelních sálů, i praček. Žiji na samotě u   lesa, kde máme elektřinu z fotovoltaických panelů. Na pračku to nestačí. Já zase fyzicky nestačím obsluhovat valchu, a tak jsme poznali možnost prát ve veřejné prádelně. Je to jednoduché. Když jedeme s dětmi do kroužků, na nákupy, do knihovny, přibereme pytel s prádlem na vyprání. Vyzvedneme si ho ještě mokré, protože kdo poznal romantiku věšení prádla v zahradě mezi stromy a sbíral větrem provoněné blůzičky, nerad mění tento prožitek za sušičkovou náhražku.

A příjemný bonus! Do prádelny si můžete vzít vlastní eko prací prostředek :-)

 

 

ZVOLTE SI JMÉNA VAŠICH DĚTÍ

ZVOLTE SI JMÉNA VAŠICH DĚTÍ

Ještě s bříškem kulaťoučkým za mnou přišel můj muž Petr, že mu přišlo jméno pro našeho syna. Věděl, cítil bez ultrazvuku, že čekáme kluka. Právě se vrátil z procházky v modřínovém lese. Ve spojení s vůní modřínového dřeva, z něhož je postavený srub, ve kterém jsme tehdy bydleli se mu dostalo vnuknutí jména Modřín, Modřínek. Krásné, zvučné, mužné jméno. Od toho dne jsme chlapečkovi v bříšku říkali Modřínku a dodnes má toto jméno od nás, od rodičů. Zkoušeli jsme i najít způsob, jak mu ho dát oficiálně, ale jméno nám bylo zamítnuto. Zprvu jsem byla smutná, ale pak mi došlo, že se můžeme lehce povznést nad zákony a omezení. My rodiče jsme mu jméno zkrátka vybrali a oslovujeme ho tak. A tak to může udělat každý. Dali jsme Modřínkovi ještě jméno Václav, které se nám také líbí a tak uspokojili i úřední regule. Tedy Václav Modřín Kubala :-)

V rodině všichni přijali jméno Modřínek. Babičky mu občas řeknou Vašíčku, líbí se jim to. Na oficiální formuláře píšeme Václav. Jinak ho spontánně představujeme jako Modřínka.

A perlička. Naše úžasně vstřícná dětská lékařka ho má na zdravotní obálce napsaného jako Modřínka :-)

RODILI JSME DO NÁRUČE

RODILI JSME DO NÁRUČE

Každé naše dítko se rodilo úplně jinak, ale obě do náruče:

Jasmínka

Modřínek

JASMÍNKA

Jasmínku jsme rodili v roce 2006 doma s dulou, která se tak stala i naší srdci blízkou přítelkyní. Porod se začal hlásit 14 dní před termínem, když jsem zrovna cestovala vlakem na seminář o porodech doma v Olomouci. Dvě hodiny od místa, kde jsme tenkrát žili. Domů jsem z nádraží už jen lezla, Petr mě doodnesl, volali jsme hned dule. Domlouvali její dovoz Petrovým bráchou, protože ona neřídí. Čekám, dýchám, porod se opravdu rozjel. Celý průběh, dramatické chvíle i nádherné okamžiky v objetí Petra a závěrečné vyklouznutí malinkaté holčičky do našich dlaní máme sepsaný do delšího příběhu. Teď chci jen říci, hlásat, volat do vystrašeného světa, že porod, kdy se můžete hýbat, jak chcete, funět, hekat a zpívat, objímá vás váš partner, dula nebo porodní asistentka je vám se svou moudrostí nablízku, takový porod je opravdu nádherný! Obrovitánsky silný a stmelující pro muže a ženu. Porodíte do své náruče děťátko. Umíme to, jen si vzpomenout, znovuobjevit.

Hned mi dali Jasmínku na bříško, i s dotepávajícím pupečníkem. Začala pusinkou hledat prsíčko, přicucla se a popíjela a spala a my byli nebesky šťastní.

 Zodpovědnost a přijetí rizika

Podstatnou součástí povídání o porodech doma je téma zodpovědnosti, odvahy přijmout riziko. Byly to měsíce, kdy jsme s Petrem zvažovali, kde a s kým chceme děti přivést na svět. Nabírali jsme na síle, odhodlání, důvěře, že když my budeme v pohodě, s čistou vírou v Dobro, vše také dobře dopadne. Přijali jsme i riziko, že se při porodu přihodí nenadálá komplikace, děťátko se narodí s nějakou vadou, cokoliv. V krizových situacích je stále varianta dojet do porodnice (dobrá porodní asistentka i dula to dokážou ve většině případů poznat). Komplikace, jako je například neprospívání děťátka, krvácení, narození s vrozenou vadou, nebo i úmrtí pro totální neslučitelnost se životem, jsme se rozhodli přijmout jako součást života!!! Součást rození, umírání a těžkých zkoušek – darů, které jsou nám životem na této planetě nabídnuty. Vše má svůj smysl, věci nejsou špatné, jen je špatně vnímáme. Přichází k nám výzvy, na které máme a které nám pomáhají růst. Tomu věříme.

 MODŘÍNEK

S Modřínkem jsme jednu pořádnou lekci zažili. Lekci obhájit si svou představu o porodu, ochránit mě před porodníkem, který si myslí, že on rodí a ví, co se má podle zaběhlých postupů dělat.

Událo se to takto: Zrovna jsme byli u přátel a šli do ZOO na Svatý kopeček. Nějak mi nebylo dobře,  tak jsem si večer dala sprchu a že si chvilku dáchnu. Jenže ono je mi ještě více nějak divně. Do termínu byly tentokrát 4 týdny! Voláme naší dule a necháváme tomu čas, třeba jsou to jen  poslíčkové. Čekám, funím, a je mi jasné, že Modřínek se hlásí k příchodu. Ale proč tak brzy? S dulou jsme se domluvili, že pro jistotu pojedeme do porodnice. Slyšela, že v Krnovské porodnici jsou přístupní k přirozeným porodům. Tak jedem tam. Je noc, na zadním sedadle prožívám všechny úvodní doby porodní. Uvědomila jsem si, že je potřeba se zmobilizovat a přijmout, že rodím zcela jinak, než jsem si přála. Poslouchám, co si Petr s dulou při řízení povídají a cítím se s nimi v bezpečí. Přijíždíme v rekordním čase a zkouška začíná.

Při úvodním vyšetření se mě ptají na spousty věcí. Vůbec na to nemám sílu, náladu. Mám si prý lehnout na záda, že si poslechnou ozvy a lékař mě vyšetří. Jéminkote, tak to je ta poslední poloha, do které bych teď chtěla uložit své tělo. Chce se mi dřepět, klečet. Zkusím to, třeba pak dají pokoj. Při tom s dulou ukazujeme porodní plán, který si přejeme co nejvíce zachovat. A prosíme, jestli bych mohla do vany, kterou mají k dispozici. Odsouhlaseno. Jupííí!

Teploučko, odpočívám, prodýchávám. Jenže po čase opět chtějí měřit. Prý musím z vody, šup na lůžko, bude se natáčet. „Je mi dobře ve vodě, jen mě nechte být, potřebuji klid a čas.“ Dula je požádala, aby mi ozvy měřili ve vodě. Snímač ozev však na břiše klouže, není dobře upevněn a já se taky nedokážu nehýbat. Sestra i lékař již nevrle přikazují, že ozvy jsou nepravidelné a musím z vody ven. Odmítám. Dula akčně vnoří ruce do vody, přitiskne měřící přístroj k mému břichu a několik minut ho pevně drží. Ozvy jsou V P-O-Ř-Á-D-K-U!!! Nicméně lékař mě chce opět vyšetřit vaginálně, mám jít okamžitě ven. Informuje nás, že rodičky předčasně rodící nesmí rodit do vody. A ještě k tomu je ve vaně trochu krve. Mně je ve vaně stále dobře, krev mi přijde přirozená. Lékař i sestry začínají vyhrožovat, křičet, ať jdu okamžitě ven, vyzývají Petra, aby mně domluvil, vytáhl. Dula sedí u mě, celou dobu mi šeptá uklidňující slova, drží mě za ruku. Vše podle ní probíhá velice dobře. Já jí naprosto věřím a soustředím se jen na sebe a děťátko. Petr rozrušený porodní tým žádá, aby na mě nekřičeli a prosí je, aby si to s ním mohli vyříkat za dveřmi. Odchází.

Konečně trochu klidu, kontrakce se znovu rozbíhají. Ještě, že je Petr odlákal. (Jak ptačí sameček, když předstírá zranění, aby odlákal vetřelce od hnízda.) Cítím, že Modřínek každou chvilku vyklouzne. A ja jaj, zrovna přichází. Apel, abych okamžitě vylezla z vany, porodník rozkázal velmi zlostně a myslím, že byl kousek od toho, aby mě vlastnoručně vytáhl. Pípla jsem, že ještě chviličku, věděla jsem, že už Modřínek leze. Dokážeme to. Svírám dulu, zavírám oči, všichni, myslím, na moment ztichli. A pak chlapeček vyklouzl. První ho chytla dula, pak ho převzala vyjukaná sestra. Začali plašit, že má šňůru omotanou kolem hlavy, rychle ven z vody. Tomu se nedalo zabránit. (Mimochodem i Jasmínka měla šňůru omotanou kolem hlavičky. Dula ji tenkrát jen jemně odmotala, žádná hrůza. Stává se to často. Bodejť by ne, když je tak dlouhá. Většinou je jen omotaná, volně. Jó, když je natěsno, dítě brunátní, odmotání musí být bleskové. Ale netřeba dramatizovat.)

Modřínka tedy odnášejí, Petr jak ostříž jde vedle něj a je mu nablízku i ve vyšetřovně. Chtějí ho dát do inkubátoru, prý je prochladlý. Prosím, ať mi ho dají na bříško, zastelou nás peřinama, že ho zahřeju. Modřínka vyšetřuje dětský lékař ve výslužbě, móóóc příjemný a vstřícný pán. Souhlasí. Dává mi Modřínka na břicho a vyšetření klidně dokončuje na mně. Hošík je zcela zdráv, jen má prý o číslo větší kůži :-). Modřínek váží dvě kila. Jasmínka měla jen o půl kila víc, takže pro nás je taková opička úplně normální. Však my si děťátka donosíme.

 Zneužitá moc ve zdravotnictví

Ještě perlička pro představu, co je možné. Na sále jsem se ptala, jestli můžeme být s Petrem  společně na nadstandardu. Naštvaná sestra, kvůli naší revoltě ve vaně řekla, že ne, je prý obsazen. Převáží mě na pokoj k ostatním maminkám, Petr odváží dulu domů. Jsem sama, eufórii a nadšení střídá pláč. Přijde další sestra. Znovu se ptám, jestli bych mohla na samostatný pokoj, až se třeba uvolní. Ale ovšem, jeden je přece volný. Odchází to zjistit. Vrací se, že vše je připraveno a rovnou mě s postelí a Modřínkem převáží na VOLNÝ nadstandard. S Petrem jsme tam hýčkali našeho synka tři dny. Už nás nechali být. Jen pár reverzů, že nechceme očkovat. Zřejmě náš porod ztropil humbuk v celé porodnici. Petr i psal dopis panu primářovi. Napsal náš názor na průběh porodu a představu, jaký porod bychom si v porodnici přáli. Věříme, že má cenu se ozvat. Ať jsme slyšeni i my, kteří máme jiné představy o porodu. Že je nás víc, kdo nejsme zcela odevzdáni porodní rutině, že víme, jak přirozený porod může probíhat a že v mnoha zemích je to běžné.

Dula nám pak řekla, že jsme natrefili zrovna na porodníka nejméně nakloněného přirozeným porodům.  A také nutno dodat, že se prý v Krnovské porodnici později udály příznivé změny. Takže porodnici i personál, doporučuji poznat vždy osobně, navštívit, zjistit, co řeknou na vaše představy. Naše rození není následováníhodným příkladem. Spíše příkladem, že pokud to jde, stojí za to ochránit si své představy a přání. Hledat, jak by to v dané situaci šlo nejlépe.