Category Archives: Zdraví

Kde se vzala MELASA?       Z CUKRU!

Čerstvý příspěvek najdeš v Inspiraci, odkaz Zdraví, článek Zdravá sladká inspirace. ÁÁÁžžžž na konci textu :-)

ZDRAVÁ SLADKÁ INSPIRACE

ZDRAVÁ SLADKÁ INSPIRACE

Která z nás měla v mládí volbu, jestli si dát cukrové buchty nebo banánovo – jablíčkové pyré s rozinkami? Maminky a babičky, které nám sladkosti s štědrostí a láskou dopřávaly, to dělaly s dobrým úmyslem. Tehdy nevěděly, neuměly jinak. Dnes už můžeme vědět všichni a máme volbu a s tím i zodpovědnost za zdraví naše a našich dítek.

Já jsem před chvílí posnídala zimní ovocné pyré. Rozmixované datle s Goji (obojí přes noc namočené) s jablíčkem pokrájeným, skořicí oháknutým. Lehce ohřáté, ať vše živé zachováno jest a teplo povzbudí můj vnitřní oheň. Sama jsem si to vymyslela a vytvořila, tak jak si už roky sama tvořím svůj život.

Zpět ke sladkostem. Návyk přijímat bílý cukr a to klidně denně v tyčinkách, oplatkách, v rohlících, pomazánkách, kečupech, limonádách, i v dochucených minerálkách je v nás. Bohužel. Ale také bohudík, můžeme s tím ze dne na den skoncovat.

 

Náš jazýček je potěšen sladkou chutí. Jenže původně byl spokojen s mnohem jemnější sladkostí. Sladké kořeny, dnes mrkev, petržel i řepa, slaďoučké ovoce, čerstvé všemožné, sušené rozinky, meruňky, datle, fíky, …  tato sladkost má zlákat jazýček a on zláká naše ruce, aby mu takové jídlo obstaraly. Aby to prsty ze stromů trhaly, loupaly, ze země vyhrabaly a očistily. To umíme. Zuby si s takovou nakládkou lehce poradí a trávení je miliony let takovému dlabanci uzpůsobeno.

To, co jíme dnes, je podle mě vyvrcholením omylu, sejití z cesty člověka přirozeně se vyživujícího a zdravého.

Jednoduše řečeno, bílý cukr nás vyčerpává. Vyčerpává naše trávící enzymy, zásoby minerálů, oslabuje tím naši energii žít, obranyschopnost, tedy schopnost zůstat zdravý. A představ si, že s programem být zdravá se většina z nás narodila!!! To naše tělo umí a chce. My ho této schopnosti ale zbavujeme. A větou provázející cukrové mlsání: „Ale ono jim to chutná“ (rodiče, prarodič k dětem), nebo: „Však z toho se neumírá“ se vzdáváme volby být a zůstat zdraví. Jednou sice zestárneme, tělo však může zůstat fit klidně do 100 let!!! Samozřejmě + pohyb, radostně prožívaný život a další dílky ze skládačky zdraví. My vědomě zdraví podkopáváme. Dnes je tolikých informací medicínských i zdravo-výživných, jak bílý cukr tělu neprospívá, že kdo chce, najde. Kdo z vás tedy chce a hledá informace o zdravějším mlsání, může dále číst:

Obilné slady a sirupy

V obchodech se zdravou výživou lehce dostupné. Stojí více než cukr, ale stojí to za to. Kdo začíná s náhradou cukru, doporučuji používat obilné SIRUPY. Jsou sladší, mají více jednoduchých cukrů. Kdo nemá takovou potřebu nápodoby cukrové chuti a sladké sytosti, nechť zkusí obilné SLADY. Je více druhů, vyzkoušejte. Z počátku je důležitější vybrat to, co tě uspokojí, než si nepochutnat na něčem, co je mnohem zdravější!

 

Ovoce

Dopřejte si hojně. Nejlépe domácí, v dané sezóně zrající, či ve sklípku uskladněné. Vhodný čas na ovoce je dopoledne, klidně několik porciček. Po hodince je žaludkem jedno ovocné jídlo zpracováno a odesláno. Máte-li rády banány, pomeranče, melouny, dopřejte si je také. Lze je dnes sehnat i v bio kvalitě. Pro vás, kdo si rády dopřejete opravdu slaďoučké jídlo, obklopte se v zimě sušeným ovocem. Mějte vždy po ruce sušené nesířené rozinky, datle, fíky, meruňky, pytlík goji, sušený banán (jen se mrkněte, jestli není doslazován cukrem). Čerstvé ovocné šťávy jsou božským nektarem. Jsou koncentrované, tolik ovoce byste ani nesnědly, takže doporučuji naředit voděnkou.

Mně velice chutnají ovocné pyré. Namočím si přes noc sušené ovoce v misce (druhy, na které mám zrovna chuť, obzvlášť sladké jsou datle), zaliju vodou jen tolik, ať je ovoce ponořené. Ráno rozmixuji a přidám nakrájená jablíčka nebo banán. Někdy to rozmixuju všechno, pak je to husté jemné, slaďoučké. Jó, a to vše čerstvé, nevařené, přírodou přímo darované.

Zajímá-li tě má cesta k syrové, nevařené stravě a návratu k životu v plném rozpuku, ráda se podělím.

 

Stévie

Dříve pro mě pochybná frajeřinka z nějaké cizokrajné rostliny. Dnes mi roste na zahradě a děti připravující se na lyžovačku předem hlásí, ať uvařím čaj se Stévií. Letos jsem naložila zelí, povedlo se, jen kyselost byla výraznější. Udělala jsem lák s trochou mořské soli a rozdrolených lístků stévie, promíchala do již zkysaného zelí a zelí? Kde je mu dnes konec? To ví jen kusadla a spokojené jazýčky naší rodinky. Se Stévií lze vařit (kaše, nákypy), péct, dochucovat omáčky, polévky. Obzvláště rajská, fazolková, ty, které mají sladko kyselou chuť.

Stévii koupíte v prodejně zdravé výživy, i v některých bylinkových obchodech a lékárnách. Jako sušené listy nebo v podobě bílého prášku. Sušenou bylinku dávám ve větším množství, rozmělním před nasypáním v dlaních. Prášek dávkuji miniaturní lžičenkou, sladivost je opravdu extrémní. Sama vyzkoušej, EXPERIMENTUJ, v radosti z tvoření. Když se jídlo napoprvé nepodaří, příště budeš vědět lépe, jak na to. Maminky ani babičky nás to nenaučily. Tak, jako děťátko učí se čůrat do nočníku, my učíme se od píky připravovat mu zdravé pochoutky. Aby mohlo radostně čůrat třeba až do 130ti. I to naše těla umí!!!

 

Agávový, Javorový sirup.

Jsou to nektary převzácné, myslím, že docela pracně v cizích zemích ze stromů a kaktusů získávané. Když je dostanu, s vděčností osladím si život. Sama dám však přednost předchozím sladidlům.

Med

Mnoho, mnoho názorů. Já podporuji včelaře, kteří nedokrmují včely cukrem, nechávají jim část jejich zásob, nerabují veškerou jejich přirozenou potravu. Med je pro mě vzácnost. Kus práce včeliček. Tudíž jí nechci rozšafně plýtvat. Petr včelaří, máme doma sklenice medu, ale ke slazení jej používáme občas. Obdarováváme přátele a můžete si ho i u nás koupit. Med je převážně jednoduchý cukr (tedy podobný bílému cukru), samozřejmě s úžasnou chutí, minerálním a enzymovým bonusem. Zvaž si sama, jaké místo mu v kuchyni dáš.

Melasa

Kde se vzala? Z CUKRU!

Tady je příběh vzniku cukru a melasy:

Sklizená řepa se nejprve pere, pak se nařeže na tenké proužky, dá do difůzéru, kde se z ní cukr vyluhuje vodou za použití různých teplot. Získaná cukrová šťáva se čistí, filtruje a čeří přidáváním vápna a působením oxidu uhličitého. Nakonec se přecedí v kálolisu a celý postup se nejméně dvakrát zopakuje. Pak se šťáva vaří a odpařuje a znovu filtruje. Následuje krystalizace ve vakuovém stroji, ze kterého vyleze vlhká cukrovina. Teprve ta se dosouší na surový cukr, který známe pod názvem hnědý cukr. Ten se v rafinérii znovu rozpouští a bělením, nejčastěji za použití kyseliny sírové, se zbavuje přísad a nečistot. Odpad z tohoto procesu je MELASA. Obsahuje stále kolem 40% cukru, který se většinou používá k výrobě lihu.

UF, a na počátku to byla kulaťoučká řepa.

Melasa, přestože prošla značnou chemickou úpravou a obsahuje skoro polovinu cukru, udržela si i velké množství minerálů, především měď, hořčík, fosfor, zinek, chrom, železo, draslík. Z vitamínů: A, D a řadu B.

Osobně si myslím, že tyto prospěšné látky lehce získáme ze zdravějších jídel a sladkých dochucovadel.

Více o melase, cukru a dalších sladidel se dozvíte v knize od Josfa Jonáše a Jiřího Kuchaře: ZDRAVÍ V OHROŽENÍ, hořká pravda o sladkém cukru. Autoři píší o příčinách závislosti, faktech škodlivosti cukru, možnostech řešení a léčbě. Podle mě, skvěle zpracované informace a srozumitelné vysvětlení.