Category Archives: Život ženy v přírodě

Ty hrabeš asi jako když já vytírám

Ty hrabeš asi jako když já vytírám

Důvěrná zpověď doléčující se perfekcionalistky

Je úlevné vypnout neustálý kolotoč s dětmi, zahrádkou, prací. Vypnout nastavení na max a v letním parnu jen tak polehounku podrbat zahrádku hráběmi. Sem tam vyčesat kupičku, sem tam se opřít o strom a koukat do Blba – Džungloidního. To je takový specifický druh blba, který se vyskytuje jen u nás na zahradě. Jenže mnou nahrabané kupičky se bleskurychle ztrácí v náručí Petra a následně v útrobách kompostu. Petr se, v plné zahradnické formě, přidává k hrabání. Hráb, hráb přede mnou hráb, hráb za mnou, hráb i tam, kde jsem už přece hrabky, hrabky, hrabala. Můj milý zvesela povídá „Zdeňulko, ty to hrabeš asi jako já vytírám!“ Ano, vytírat umím perfektně (ostatně, vše jsem donedávna dělala rychle a perfektně). Posílá mi úsměv, opírám se o strom. Myslím, že se mu dnes v žlutých šatičkách moc líbím :-)

DÁRKY PRO ZEMI

DÁRKY PRO ZEMI

 

„Umyla jsem si venku vlasy,

 pěna sluncem zářila,

tou pěnou ještě podlahu vydrhla jsem do krásy,

pak vodu půdě vrátila a

                                                … ze studny se napila.“

 

Bereme si ze Země plné náruče. Jen co ráno vstaneme, záchod vydatně spláchneme, po jogurtu kelímek na skládku letí. Auta, busy, vlaky pšouknou kouřový signál, že vezou nás do práce, školy, na nákup, nebo někam daleko do přírody. Daleko, až za další nová satelitní městečka, průmyslové zóny a golfová hřiště. Jsme vmotáni do této doby, technické společnosti, konzumu.

Učím se to příjmout, pochopit, že jsou okolnosti, systémy, které nezměním. Příjmout a zároveň sebe sama se ptám:

CO MOHU OVLIVNIT JÁ?

Kde pomoci?

Co můžu smysluplného vykonat?

Koho potěšit?

JÁ, TADY A TEĎ?

 

„Staňme se tou změnou, kterou hledáme ve světě.“     

Mahatma Gándí

 

 

Mé dárky pro Zemi

KOUPEL NA ZAHRADĚ

V létě se myju venku na zahradě. Mám skvěle vymyšlené i mytí vlasů v lavóru. Skloním se, ponořím dlouhou hřívu do vody, při tom si slastně protáhnu záda, šampónuji (v přírodě lehce rozložitelným šampónem), vlasy vymáchám a nad trávou vyždímu. Slunce a vítr fénují. Bublinkovou vodou ještě ledacos v domku vydrhnu a nakonec zalévám. Očistný rituál přijímání a  návratu vody zpět do přírody.

PYTLÍKOVÉ ZÁSOBY

Nesu pytel mouky. Tedy hlavně jáhel, žita, pohanky, rýže, těstovin, ořechů, rozinek a dalších darů Země. Nakupuji od kamarádky opravdu v pytlech. Ona nakupuje ve velkém od Pro-Bia, Bio nebio a Country life a v principech potravinové Biobanky tyto zásoby nabízí několika dalším rodinám, které si u ní nakupují.  Sami si vypočítáváme nákup a peníze jí posíláme na účet.

Mám tak zásoby na měsíce a kromě toho, že máme vše doma stále po ruce a do obchodu jezdíme jen občas (hlavně pro ovoce a zeleninu), tak nám netřeba malých plastových obalů, ve kterých jsou dary Země lidem běžně dávkovány

I TITĚRNÉ DOBRO SE POČÍTÁ

Také si někdykoupím jogurt v kelímku, i mrkvovou šťávu v tetrapacku. Pak ale s úctou ke stromům, zásobám ropy z pradávných časů, a také s vědomím, že někde skrytě rostou hory odpadků, zkrátka  recykluji. A to i titěrný lístek z tramvaje. Proč? Protože CHCI. Protože zrovna tuhle titěrnost pro Zemi MOHU udělat.

MÁME A DÁVÁME

Rozdáváme oblečení, rozdáváme hračky. Vyhovuje nám mít doma jen to, co nosíme, s čím si hrajeme, co je pro nás důležité nebo duši milé. Oblečení, které jen nabobtnává komínky ve skříni zavčasu vyhmátnu a basketbalovým nadhozem střílím do pytle s věcmi, které nabízíme kamarádům, do Charity nebo Azylového domu. I děti chápou princip: „Já nepotřebuji, může se hodit druhému.“ A rády se mnou hrají hru na čistku ve skříních. Překvapivě si nechají jen pár triček, kalhoty ven, do města, oblíbenou sukýnku, vílí šatky. Zbytek nabalí holkám a klukům, kteří to ještě určitě vynosí.

 DĚTI PŘIŠLY Z VENKU ŠPINAVÉ. JAK JINAK?

Moc, moc se přimlouvám za to, aby děti mohly být špinavé. Hlavně tedy, když si hrají venku nebo i  v neočekávaných situacích, kdy v kalhotech ze školy kleknou k úžasně zbarvenému brouku nebo lezou na strom zachraňovat zapleteného draka. Jejich zaujetí, nadšení ze hry vnímám jako mnohem důležitější, než trocha bláta na kalhotech.

I já jsem měla období, kdy jsem podléhala generacemi předávanému vzorci, „to nedělej, tam nechoď, to nechytej, umažeš se!“ Pomohlo mi rozdělit oblečení na venkovní (darované, bazarové, za pár kaček). V něm můžou děti opravdu všechno. Kromě zašpinění si ho můžou pokreslovat, zastřihávat, zkrátka dotvářet a upravovat podle sebe. A oblečení do města, které má své lehké omezení. Převládají však praktické barvy i materiál, protože nikdy nevíte, kdy se ozve z pískoviště volání kamarádů, ať jim děti běží pomoci vyhrabat poklad, nebo se cestou ze školy pustí do hry na schovku. 

Lehce zašpiněné oblečení na ven nosí děti až do stádia těžce zašpiněného. Pak z něj vytřepu bláto, písek, z kapes kamínky, pírka a suché kytičky, které už nedočkaly předání tomu, pro koho byly s láskou trhány. A šup s prádlem do pračky.

U mě doma však žádnou pračku nenajdete. Jak to???

 NEMÁM PRAČKU, NEMÁM VALCHU A PŘECE MÁM VYPRÁNO!

Líbí se mi myšlenka veřejného sdílení MHD, koupališť, divadelních sálů, i praček. Žiji na samotě u  lesa, kde máme elektřinu z fotovoltaických panelů. Na pračku to nestačí. Já zase fyzicky nestačím obsluhovat valchu, a tak jsme poznali možnost prát ve veřejné prádelně. Je to jednoduché. Když jedeme s dětmi do kroužků, na nákupy, do knihovny, přibereme pytel s prádlem na vyprání. Vyzvedneme si ho ještě mokré, protože kdo poznal romantiku věšení prádla v zahradě mezi stromy a sbíral větrem provoněné blůzičky, nerad mění tento prožitek za sušičkovou náhražku.

A příjemný bonus! Do prádelny si můžete vzít vlastní eko prací prostředek :-)

ŽIVOT V PŘÍRODĚ – SPLNĚNÝ SEN

ŽIVOT V PŘÍRODĚ – SPLNĚNÝ SEN

V naší společnosti se považuje za normální mít dům na hypotéku, v obýváku plazmovou televizi, auto, myčky, sušičky a další urychlovačky. V práci na tento blahobyt vyděláváme. Raději si ani nepokládáme otázku, jestli nás to, co děláme, baví. Potřebujeme totiž zaplatit inkaso, benzín, splátky, obědy v restauraci, koupit lak na vlasy, na boty a na nehty. Ještě se objednat na masáž, ať si konečně v tom života běhu odpočinu. Přitom je náš život výjimečnou šancí zažít sebe v té nejpestřejší a nejrozkvetlejší podobě. Rozvíjet své talenty, kreslit, tančit, sportovat, psát básně, tvořit nádherné zahrady, rodit děti a žít s nimi. Pečovat o své tělo, svou duši. Učit se stavět mosty přes řeky i mentální mosty SPOJUJÍCÍ rozmanitost lidí na této planetě. Můžeme cokoliv. Můžeme vysednout z kolotoče musů a stanovených normálů. Mně k tomu pomohla JEDNODUCHOST.

008d

Postavili jsme si dřevěný domek zateplený surovou vlnou ve vytoužené náruči přírody. Domek je raritou svou jednoduchou konstrukcí, materiály a cenou. Měli jsme omezené finance a prioritu: dostavit bez dluhů. Šli jsme do toho s vírou, že se to zkrátka povede. Nevedou k nám žádné dráty ani potrubí. S výrobou elektřiny nám pomáhá slunce, vodu s vděčností nabíráme ze studny. Náš život se v mnohém zjednodušil a zároveň velmi zpestřil. Klesly nám zaopatřovací náklady tak, že můj muž má více času být doma než jen shánět peníze. Realizuje své touhy skládat básně, psát knihy, věnovat se muzice, basketu, swingu, sázení stromů. Mně se splnil sen pečovat o zahrádku a sklízet vlastní zeleninu, jablíčka přímo ze stromu, vařit domácí povidla. Miluji toulat se krajinou, ztrácet se v lese, objevovat studánky a hnízda ptáků. Celé dny jsme venku.

Děti mají nekonečno podnětů pro hru. Nadosah je báječně matlavé bláto, voda v jezírkách u domu, písek, kameny, průlezky ze spadených korun stromů, lana na houpání a nebe na koukání, když v trávě hebké odpočíváme. Kdykoliv si rozděláme oheň, s oříšky se učíme počítat, na prkna domku bez zábran malujeme uhlíky. Máme čas být spolu, společně vyřezávat píšťalky, chodit na jahody, skládat písně a po večerech bubnovat a tančit. Mnohem více vnímáme proměny ročních období, zima nás zoceluje, v létě spíme pod hvězdami. Tyto zážitky TEĎ jednoduše máme.

Nemáme však televizi, místo ledničky sklípek, místo cesty do obchodu za rohlíky, pečeme doma  kváskový chléb, místo splachování našich výměšků máme kompostovací záchod a z toho velkou radost, že můžeme vodě odlehčit a zahrádku obdarovat výživnou nastýlkou. Uzavřený koloběh. Je to jednoduché, příroda vrní blahem a naše rodinka vzkvétá s ní.