DÁRKY PRO ZEMI

DÁRKY PRO ZEMI

 

„Umyla jsem si venku vlasy,

 pěna sluncem zářila,

tou pěnou ještě podlahu vydrhla jsem do krásy,

pak vodu půdě vrátila a

                                                … ze studny se napila.“

 

Bereme si ze Země plné náruče. Jen co ráno vstaneme, záchod vydatně spláchneme, po jogurtu kelímek na skládku letí. Auta, busy, vlaky pšouknou kouřový signál, že vezou nás do práce, školy, na nákup, nebo někam daleko do přírody. Daleko, až za další nová satelitní městečka, průmyslové zóny a golfová hřiště. Jsme vmotáni do této doby, technické společnosti, konzumu.

Učím se to příjmout, pochopit, že jsou okolnosti, systémy, které nezměním. Příjmout a zároveň sebe sama se ptám:

CO MOHU OVLIVNIT JÁ?

Kde pomoci?

Co můžu smysluplného vykonat?

Koho potěšit?

JÁ, TADY A TEĎ?

 

„Staňme se tou změnou, kterou hledáme ve světě.“     

Mahatma Gándí

 

 

Mé dárky pro Zemi

KOUPEL NA ZAHRADĚ

V létě se myju venku na zahradě. Mám skvěle vymyšlené i mytí vlasů v lavóru. Skloním se, ponořím dlouhou hřívu do vody, při tom si slastně protáhnu záda, šampónuji (v přírodě lehce rozložitelným šampónem), vlasy vymáchám a nad trávou vyždímu. Slunce a vítr fénují. Bublinkovou vodou ještě ledacos v domku vydrhnu a nakonec zalévám. Očistný rituál přijímání a  návratu vody zpět do přírody.

PYTLÍKOVÉ ZÁSOBY

Nesu pytel mouky. Tedy hlavně jáhel, žita, pohanky, rýže, těstovin, ořechů, rozinek a dalších darů Země. Nakupuji od kamarádky opravdu v pytlech. Ona nakupuje ve velkém od Pro-Bia, Bio nebio a Country life a v principech potravinové Biobanky tyto zásoby nabízí několika dalším rodinám, které si u ní nakupují.  Sami si vypočítáváme nákup a peníze jí posíláme na účet.

Mám tak zásoby na měsíce a kromě toho, že máme vše doma stále po ruce a do obchodu jezdíme jen občas (hlavně pro ovoce a zeleninu), tak nám netřeba malých plastových obalů, ve kterých jsou dary Země lidem běžně dávkovány

I TITĚRNÉ DOBRO SE POČÍTÁ

Také si někdykoupím jogurt v kelímku, i mrkvovou šťávu v tetrapacku. Pak ale s úctou ke stromům, zásobám ropy z pradávných časů, a také s vědomím, že někde skrytě rostou hory odpadků, zkrátka  recykluji. A to i titěrný lístek z tramvaje. Proč? Protože CHCI. Protože zrovna tuhle titěrnost pro Zemi MOHU udělat.

MÁME A DÁVÁME

Rozdáváme oblečení, rozdáváme hračky. Vyhovuje nám mít doma jen to, co nosíme, s čím si hrajeme, co je pro nás důležité nebo duši milé. Oblečení, které jen nabobtnává komínky ve skříni zavčasu vyhmátnu a basketbalovým nadhozem střílím do pytle s věcmi, které nabízíme kamarádům, do Charity nebo Azylového domu. I děti chápou princip: „Já nepotřebuji, může se hodit druhému.“ A rády se mnou hrají hru na čistku ve skříních. Překvapivě si nechají jen pár triček, kalhoty ven, do města, oblíbenou sukýnku, vílí šatky. Zbytek nabalí holkám a klukům, kteří to ještě určitě vynosí.

 DĚTI PŘIŠLY Z VENKU ŠPINAVÉ. JAK JINAK?

Moc, moc se přimlouvám za to, aby děti mohly být špinavé. Hlavně tedy, když si hrají venku nebo i  v neočekávaných situacích, kdy v kalhotech ze školy kleknou k úžasně zbarvenému brouku nebo lezou na strom zachraňovat zapleteného draka. Jejich zaujetí, nadšení ze hry vnímám jako mnohem důležitější, než trocha bláta na kalhotech.

I já jsem měla období, kdy jsem podléhala generacemi předávanému vzorci, „to nedělej, tam nechoď, to nechytej, umažeš se!“ Pomohlo mi rozdělit oblečení na venkovní (darované, bazarové, za pár kaček). V něm můžou děti opravdu všechno. Kromě zašpinění si ho můžou pokreslovat, zastřihávat, zkrátka dotvářet a upravovat podle sebe. A oblečení do města, které má své lehké omezení. Převládají však praktické barvy i materiál, protože nikdy nevíte, kdy se ozve z pískoviště volání kamarádů, ať jim děti běží pomoci vyhrabat poklad, nebo se cestou ze školy pustí do hry na schovku. 

Lehce zašpiněné oblečení na ven nosí děti až do stádia těžce zašpiněného. Pak z něj vytřepu bláto, písek, z kapes kamínky, pírka a suché kytičky, které už nedočkaly předání tomu, pro koho byly s láskou trhány. A šup s prádlem do pračky.

U mě doma však žádnou pračku nenajdete. Jak to???

 NEMÁM PRAČKU, NEMÁM VALCHU A PŘECE MÁM VYPRÁNO!

Líbí se mi myšlenka veřejného sdílení MHD, koupališť, divadelních sálů, i praček. Žiji na samotě u  lesa, kde máme elektřinu z fotovoltaických panelů. Na pračku to nestačí. Já zase fyzicky nestačím obsluhovat valchu, a tak jsme poznali možnost prát ve veřejné prádelně. Je to jednoduché. Když jedeme s dětmi do kroužků, na nákupy, do knihovny, přibereme pytel s prádlem na vyprání. Vyzvedneme si ho ještě mokré, protože kdo poznal romantiku věšení prádla v zahradě mezi stromy a sbíral větrem provoněné blůzičky, nerad mění tento prožitek za sušičkovou náhražku.

A příjemný bonus! Do prádelny si můžete vzít vlastní eko prací prostředek :-)

4 Responses

  1. Milá Zdenko, ad pytlíkové zásoby – slyším o potravinové biobance poprvé, prosím tě o kontakt nebo web, kde se můžu připojit k odběratelům bezobalového nebo pytlového nákupu zmíněného sortimentu. Nákup bez obalu praktikuju, kde se dá, ale moc se to nedá. Mimochodem, už dávno sháním v okolí někoho s krávou, kdo by prodával mléko – vyrabím jogurt – kdybys náhodou o někom věděla…
    zdravi LP

    • Ahoj Lenko,
      potravinovou biobanku vede moje kamarádka Petra Kutáčková z Mouřínova u Bučovic. Její e-mail: peta.kutackova@gmail.com.
      V Kyjově se dá koupit čerstvé kozí mléko, které vozí z Kozí farmy Svatobořice-Mistřín.
      S vděčností za Bio a dík kozičkám!
      Zdenka

      • Zdeni, nemáte kontakt přímo na farmu. Odkud, prosím, berete zeleninu. Pokud nemáte ze zahrady, samozřejmě:-)

        • Ahoj Petro,
          máme hodně vlastní zeleniny a ovoce. Dokupuji na trhu od místních pěstitelů. Před zimou si od nich nakoupím zásoby a uskladním v sklípku. A když chci další zeleninu a ovoce, objednám si ve Zdravé výživě Biobedýnku, nebo prostě zajdu do normálního obchodu a nakoupím tam. Běžně se dá sehnat bio mrkev, banány, pomeranče, jablíčka, okurky. A z nebia jsem se taky ještě neosypala :-)