JEŠTĚ ŽEHLÍŠ?

JEŠTĚ ŽEHLÍŠ?

Milá ženo, dívko, kamarádko, jen ti chci říct, že nás žen, které nežehlíme, je hodně. Pro naše babičky i maminky je to zřejmě nepředstavitelné, zbavit se vizitky vzorné hospodyně. Tu představu ale nechme jim, svůj život a to, co děláme, si zvolme samy.

Žehlení látky, podle mě, skrytě souvisí s představou, že správné je být uhlazená a srovnaná. Komu žehlení dělá radost, nechť je touto činností dále obšťastňován. Která z vás to má ale jako mus v seznamu denních povinností, nastal možná čas přidat se k nám :-).

Pokud vyprané prádlo před pověšením protřepneš, srovnáš a šikovně připneš kolíčky, uschne pěkně vyrovnané. Při skládání ho rukama vyhladíš a máš zaručeno, že bude příjemně hladké a málokdo pozná, že není vyžehleno.

Halenky, šaty, pánské košile a kalhoty, které chceš mít opravdu jak lístek, lehce vyžehlíš s pocitem, že je to JEN pár kousků.

Znám i ženy, které žehlení tak nebaví nebo to neumí, že si jejich manželé své pracovní a sváteční oblečení žehlí sami. I to je, podle mě, v pořádku. Není důvod, proč by se muži nemohli zapojit do péče o své „kožešiny“. A když to nebaví ani je, v prádelnách vám za pár kaček potřebné kousky vyžehlí. Možná máš i ochotnou babičku nebo kamarádku, která ráda přežehlí tvých pár kousků se svými. Ty jí za to třeba pohlídáš dítka nebo uděláš masáž.

Máme volbu jak naložíme s našim časem, jaký prostor pro radostné a smysluplné tvoření si dáme.

Comments are closed.