Mami, až s tátou umřete …

Mami, až s tátou umřete …

Vracíme se autem z města domů, Modřínek se veze na střeše, Jasmínka mi sedí na klíně a řídí. Při nadskakování, neb jedeme už po polňačce – hrncavce, se mě ptá: „Mami, až s tátou umřete, můžu zdědit náš dům?“ Mám potřebu společně s odpovědí vyjádřit i své přání, dlouho si ještě na světě užít, a tak se opatrně ptám: „A když budete s Modřínkem velcí a my s tátou ještě pořád velcí a živí, můžem tu bydlet společně? „No jasně, tak jsem to vlastně myslela“, vyhrkla na mě při divokém stržení volantu a proskočení poslední zatáčky. Modřínek na nás ze střechy volá „Podívejte, nad námi jsou káňata!“ a mává jim. Rozlévá se mi klid na duši. To Vesmír mě přišel pohladit a trochu i ujistit, že v tomto koutu přírody se naší rodince náramně dobře žije.

Comments are closed.