Ty hrabeš asi jako když já vytírám

Ty hrabeš asi jako když já vytírám

Důvěrná zpověď doléčující se perfekcionalistky

Je úlevné vypnout neustálý kolotoč s dětmi, zahrádkou, prací. Vypnout nastavení na max a v letním parnu jen tak polehounku podrbat zahrádku hráběmi. Sem tam vyčesat kupičku, sem tam se opřít o strom a koukat do Blba – Džungloidního. To je takový specifický druh blba, který se vyskytuje jen u nás na zahradě. Jenže mnou nahrabané kupičky se bleskurychle ztrácí v náručí Petra a následně v útrobách kompostu. Petr se, v plné zahradnické formě, přidává k hrabání. Hráb, hráb přede mnou hráb, hráb za mnou, hráb i tam, kde jsem už přece hrabky, hrabky, hrabala. Můj milý zvesela povídá „Zdeňulko, ty to hrabeš asi jako já vytírám!“ Ano, vytírat umím perfektně (ostatně, vše jsem donedávna dělala rychle a perfektně). Posílá mi úsměv, opírám se o strom. Myslím, že se mu dnes v žlutých šatičkách moc líbím :-)

Comments are closed.