ŽIVOT V PŘÍRODĚ – SPLNĚNÝ SEN

ŽIVOT V PŘÍRODĚ – SPLNĚNÝ SEN

V naší společnosti se považuje za normální mít dům na hypotéku, v obýváku plazmovou televizi, auto, myčky, sušičky a další urychlovačky. V práci na tento blahobyt vyděláváme. Raději si ani nepokládáme otázku, jestli nás to, co děláme, baví. Potřebujeme totiž zaplatit inkaso, benzín, splátky, obědy v restauraci, koupit lak na vlasy, na boty a na nehty. Ještě se objednat na masáž, ať si konečně v tom života běhu odpočinu. Přitom je náš život výjimečnou šancí zažít sebe v té nejpestřejší a nejrozkvetlejší podobě. Rozvíjet své talenty, kreslit, tančit, sportovat, psát básně, tvořit nádherné zahrady, rodit děti a žít s nimi. Pečovat o své tělo, svou duši. Učit se stavět mosty přes řeky i mentální mosty SPOJUJÍCÍ rozmanitost lidí na této planetě. Můžeme cokoliv. Můžeme vysednout z kolotoče musů a stanovených normálů. Mně k tomu pomohla JEDNODUCHOST.

008d

Postavili jsme si dřevěný domek zateplený surovou vlnou ve vytoužené náruči přírody. Domek je raritou svou jednoduchou konstrukcí, materiály a cenou. Měli jsme omezené finance a prioritu: dostavit bez dluhů. Šli jsme do toho s vírou, že se to zkrátka povede. Nevedou k nám žádné dráty ani potrubí. S výrobou elektřiny nám pomáhá slunce, vodu s vděčností nabíráme ze studny. Náš život se v mnohém zjednodušil a zároveň velmi zpestřil. Klesly nám zaopatřovací náklady tak, že můj muž má více času být doma než jen shánět peníze. Realizuje své touhy skládat básně, psát knihy, věnovat se muzice, basketu, swingu, sázení stromů. Mně se splnil sen pečovat o zahrádku a sklízet vlastní zeleninu, jablíčka přímo ze stromu, vařit domácí povidla. Miluji toulat se krajinou, ztrácet se v lese, objevovat studánky a hnízda ptáků. Celé dny jsme venku.

Děti mají nekonečno podnětů pro hru. Nadosah je báječně matlavé bláto, voda v jezírkách u domu, písek, kameny, průlezky ze spadených korun stromů, lana na houpání a nebe na koukání, když v trávě hebké odpočíváme. Kdykoliv si rozděláme oheň, s oříšky se učíme počítat, na prkna domku bez zábran malujeme uhlíky. Máme čas být spolu, společně vyřezávat píšťalky, chodit na jahody, skládat písně a po večerech bubnovat a tančit. Mnohem více vnímáme proměny ročních období, zima nás zoceluje, v létě spíme pod hvězdami. Tyto zážitky TEĎ jednoduše máme.

Nemáme však televizi, místo ledničky sklípek, místo cesty do obchodu za rohlíky, pečeme doma  kváskový chléb, místo splachování našich výměšků máme kompostovací záchod a z toho velkou radost, že můžeme vodě odlehčit a zahrádku obdarovat výživnou nastýlkou. Uzavřený koloběh. Je to jednoduché, příroda vrní blahem a naše rodinka vzkvétá s ní.

6 Responses

  1. Dobrý den, žít v přírodě je také můj sen, zatím sním v malém bytě o velkém lese,ale věřím v jeho uskutečnění. Moc vám fandím. Mnoho věcí, co říkáte, se mě dotýká. Vlastně jsem jen před pár dny i díky vašim stránkám zjistila, co v životě opravdu chci, tedy alespoň v tuhle chvíli a je to právě ten život v přírodě se svojí rodinou, šetrně k přírodě, minimalisticky, s radostí z obyčejných věcí, z běžného plynutí času, kdy jsem přítomná tady a teď. Ještě o tom, že je to výhodné musím přesvědčit manžela, snad to půjde. Moc totiž nevěří takovým snadným řešením, myslí si, že mít vlastní dům se zahradou je neskutečně drahé, takže to mít nemůžeme. Já si to nemyslím a vždy jsem si myslela, že to musí jít mnohem levněji, než to běžně stojí a Váš dům je toho dokladem. Zdravím Vás.Bětka Dvořáková

    • Milá Bětko, děkuji za sdílení. Ráda bych se s tebou potkala, více si o našich životech popovídala. Když mi pošleš sms na 608522279, zavolám ti z Petrového mobilu. Má volné volání. Mávám z chaloupky. Zdenka

  2. Možná by sis měla Bětko ujasnit,co je to dům. Inspirace z těchto stránek v podstatě představuje ve skutečnosti zahradní dřevněnou chatu bez inženýrských sítí. Takových chatek vyrostlo u nás v republice v době minulého režimu mnoho, chatařský způsob byl velmi oblíbený, není to nic nového. Rozdíl je v tom, že ti lidé se měli v zimě kam vrátit- do svého teplého bytečku. Zateplená chatka za 600 tisíc je v podstatě i dost předražená a takový způsob života není uplně pro každého. Není dům jako dům. Ne každému by vyhovovalo prát v prádelně a tahat vodu ze studny. Musíš zvážit všechna pro a proti, abys pak nebyla rozčarovaná. V jistých ohledech je to náročný způsob života a není to zcela snadné řešení.

  3. Já mám dům na hektarovém pozemku na konci malé vesničky také obklopený přírodou, ale má všechny bežné praktické standardy jako je myčka, pračka, sprcha, vířivka. Kontakt s přírodou tím není o nic menší,například nemáme televizi, protože nejrásnější výhled je domu ven do přírody a na naše početná zvířata. Lidi si představují zálesácký způsob života naivně romanticky, hlavně ti panelákoví, ale ve skutečnosti to chce odvahu a vůli a také dost zkušeností.

  4. A jinak jsem s dětmi také doma, mají domácí školu, ale jsem vystudovaná učitelka, takže je to o to jednodušší a plním dále svoji profesi u svých nejmilejších. Domácí škola pro mě byla jasnou volbou, protože nechci, aby děti brzy utvářel systém a cizí lidé vštěpovali mým dětem kolektivní návyky. Navíc často cestujeme po světě, tak i v tomto ohledu je domácí výuka jednodušší. Ale na druhou stranu chápu, že ne každá žena má to štěstí, že se může naplno věnovat rodině a nemusí obstarávat peníze. Dnes jsou ženy v systému lapeny více než kdy jindy a více se to na nich podepisuje než na mužích.

  5. Líbí se mi tato volnost dětí. POVINNOST pro děti je strašné slovo a velice oblíbené v tomto systému. Musíš udělat to a tamto nesmíš a pořád dokola. Spousta omezení, zákazů, příkazů, školu znají skoro více než vlastní domov. Ještě když jsem učila a byla bezdětná, jsem věděla, že takový školní život svých dětem připravit nechci:-)